Nejpozoruhodnější rumunské vodní nádrže se nacházejí uprostřed pohádkové krajiny a jsou obklopeny legendárními silnicemi, díky nimž se cestování k turistickým cílům může stát nezapomenutelným dobrodružstvím.
Clusura na Dunaji. Foto: Atilla Dobai. Facebook
Cesta podél břehů největší rumunské přehrady nabízí úchvatné výhledy a pěšky by zabrala několik dní.
Nádrž Porțile de Fier I je vlastně 130 kilometrů dlouhý úsek Dunaje, kde byla zvýšena hladina řeky a koryto rozšířeno o několik desítek metrů, aby se zajistil objem vody potřebný pro největší rumunskou vodní elektrárnu a usnadnila se plavba velkých lodí po velkolepých „kotlích“ Dunaje.
Místo, kde byl Dunaj zkrocen
Jezero Železná vrata I vzniklo v 60. letech 20. století jako výsledek projektu rumunských a srbských inženýrů. Nádrž se rozkládá na ploše 700 km2 a je dlouhá 130 km. Začíná u přehrady Porțile de Fier v Gura Văii (poblíž Drobeta-Turnu Severin) a teče proti proudu do rumunského města Baziaș a srbského města Golubac.
Téměř deset let pracovaly tisíce Rumunů a Srbů na výstavbě Dunajské plavební a hydroenergetické soustavy. Rozvoj řeky přinesl oběma zemím značný hospodářský prospěch, přičemž vodní elektrárna měla mít výkon 1 200 MW. Přehrada také vyřešila problémy s plavbou přes Dunajskou soutěsku, devítikilometrovou soutěsku, kde byl průjezd velkých lodí velmi obtížný.
Základní kámen vodní elektrárny Železná vrata byl položen 7. září 1964 a práce na přehradě začaly současně na srbské i rumunské straně Dunaje, které spojoval provizorní most mezi městy Gura Văii a Sip. Na stavbě přehrady, zdymadel a elektrárny pracovalo více než 20 000 dělníků. O osm let později, 15. května 1972, prezidenti Nicolae Ceausescu a Iosif Broz Tito slavnostně otevřeli systém Železná vrata I.
Ada Kaleh a stará Orșova dynamizována
Hydroenergetický a plavební systém Železná vrata I zpečetil osud starobylých osad na březích Dunaje. V 60. letech 20. století nová přehrada zatopila ostrov Ada Kaleh u Orșovy a Drobeta-Turnu Severin, který od pradávna obývalo asi 600 lidí, většinou Turků.
Tisíce lidí byly evakuovány také z měst Orșova, Ada-Kaleh, Eșelnița, Dubova, Vârciorova, Tufări, Jupalnic, Ogradena, Tîșovița a Plavișevița. Pod tlakem času a vody byly některé budovy v Orșově a na ostrově Ada Kaleh zbořeny dynamitem. Jiné se proměnily v trosky, byly zasaženy granáty a přejety tanky. O tomto ničení byl natočen v Orșově a na ostrově Ada Kaleh rumunský vzdělávací film s názvem „Útok“.
„A když dorazila vojska se svými bojovými vozidly, výzbrojí a materiálem, začal „útok“ na lokalitu, stejně jako útok na dosud nedobyté výšiny vojenského studia: živé záběry shora či zdola z budov zapálených, vyhozených do povětří, zasažených skutečnými projektily, záběry vedle a dokonce pod hroutícími se zdmi, ve sklepích zahalených ohněm a kouřem, na střechách otřesených výbuchy“informovaly noviny Obrana vlasti v roce 1969, kdy byl film „Přepadení“ uveden do kin.
Ada Kaleh. Dobová ilustrace
V následujících letech ostrov Ada Kaleh zcela zmizel pod hladinou Dunaje, který proti proudu přehrady vystoupal o téměř 40 metrů.
Tvář Decebalu. Foto: Daniel Guță PRAVDA
Cennou památku na břehu Dunaje se podařilo zachránit před zánikem. Tabula Traiana, čtyři metry dlouhá a 1,75 metru vysoká socha věnovaná císaři Trajánovi, byla vytesána do kamene nad starověkou cestou, kterou Římané vyhloubili v dunajských jeskyních.
Tabula Traiana stála více než 19 století, od dob dácko-římských válek, ale v 60. letech 20. století byla přemístěna o 30 metrů výše, aby ji nezakryly vody přehrady.
Velkolepé cesty na rumunské straně Dunaje
Na protějším břehu bdí nad dunajskými kotli už dvě desetiletí Decebalova tvář, největší socha, jaká kdy byla v Rumunsku realizována, vytesaná do skály nedaleko Orșova. Dnes je jednou z nejfotografovanějších památek v Rumunsku.
Řeku zde lemuje 140 kilometrů dlouhá silnice spojující Baziaș s Orșovou, která doprovází Dunaj jednou z nejpozoruhodnějších oblastí řeky: Dunajskou Klisurou, která se nachází v župách Caras-Severin a Mehedinți.
Tato cesta se překrývá s jednou z tras, kterou římská vojska vstupovala do Dácie po překonání Dunaje na mostech postavených z lodí.
Jedna z nich vycházela z Baziaše, kde byla postavena římská pevnost Lederata, a druhá z Orșova, antického města Dierna.
Stejně velkolepá je i silnice Orșova – Drobeta Turnu Severin (video), asi 30 kilometrů dlouhá silnice, která vede podél levého břehu Dunaje, kolem přehrady Železná vrata I. Atraktivitu trasy zvyšuje řada viaduktů a několik tunelů.
Jezera Vidra a Oașa, perly Zaalpí
Transalpina (video), horská silnice spojující Sibiu s jižním Rumunskem přes pohoří Parâng, byla postavena ve 30. letech 20. století a teprve v roce 2000 byla v délce asi 150 kilometrů plně vyasfaltována.
Velkolepá silnice byla postavena ve stejné době, kdy byly v Rânce v nadmořské výšce 1 600 metrů v župě Gorj postaveny první horské chaty. Král Carol II. slavnostně zahájil práce na modernizaci Transalpské hřebenové cesty, která měla otevřít přístup k novému turistickému komplexu.
„Výhledy jsou jedinečné pro obrovské vzdálenosti, které se oku nabízejí za jasného počasí, což se na vrcholech často nestává, a pro děsivé srázy, které lemují cestu, nestřežené a ohrožené skalami nad nimi. V těchto divokých oblastech se po většinu roku nedá cestovat kvůli sněhu, který začíná padat od října nebo listopadu a do května zcela pokryje hory i silnici.“ informovaly noviny Curentul v roce 1938.
Vidra, „olympijské“ letovisko
V polovině 60. let 20. století bylo na první velkou stavbu vodní elektrárny v pohoří Parâng, kde měla být vybudována nádrž Vidra, přehrada a vodní elektrárna Lotru-Ciunget s instalovaným výkonem 510 MW, největší na rumunských vnitrozemských řekách, vysláno více než 8 000 pracovníků.
Středisko Vidra Voineasa v župě Valcea letecké panorama Foto Voda a přátelé. Facebook
Komunistický režim viděl v tomto alpském regionu pozoruhodný turistický potenciál, úřady plánovaly vybudovat lyžařský areál, který by hostil zimní olympijské hry.
Horská silnice v oblasti jezera Vidra dostala název Europa 15 a měla přilákat zahraniční turisty do údolí Lotrului, kde měla vzniknout „olympijská“ střediska Vidra, Alba a Mura s kapacitou přes 5 000 osob. V letovisko se měla proměnit i nedaleká Voineasa.
V 70. letech 20. století mělo 30 km od jezera Vidra zaplavit další velkolepé jezero Oașa, Valea Frumoasă, místo, které prý inspirovalo Mihaila Sadoveanua v jeho dílech Valea Frumoasei a Poveștile de la Bradu‘ Strâmb.
Rozvoj hydroenergetiky v údolí Sebeș začal v roce 1972 výstavbou šesti vodních elektráren mezi jezerem Oașa (video) a Sebeș.
V následujících letech byly postaveny čtyři velké vodní elektrárny v Gâlceagu, Șugagu, Săsciori a Petrești o celkovém instalovaném výkonu přibližně 342 MW a přibyly dvě mikroelektrárny v Obrejii de Căpâlna a Cugiru. Dnes je hlavním lákadlem jezero Oașa, jehož hrází prochází řeka Transalpina.
Údolí Sebeș nabízí nejen velkolepé přírodní scenérie, ale také historické památky. Najdete zde dáckou pevnost Căpâlna (okres Alba), která je spolu s dalšími pěti dáckými pevnostmi v pohoří Orăștiei zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. V jejím okolí se nachází několik saských vesnic proslulých svými opevněnými kostely.
Také na hřebenech poblíž jezera Oașa mohou turisté objevit pozůstatky římských vojenských pochodových táborů vybudovaných při dobývání Dácie, a to na vrcholech Comărnicel (1 896 m) a Pătru (2 133 m).
Přes soutěsku Bicaz k největšímu jezeru v Karpatech
Jezero Izvorul Muntelui – Bicaz je největší umělé jezero na vnitrozemských řekách Rumunska. Práce na hydroenergetickém komplexu Bicaz na řece Bistrița začaly v roce 1950, projekt zahrnoval 127 metrů vysokou přehradu Bicaz, nádrž o rozloze přes 30 km2 a vodní elektrárnu, tehdy nazývanou V. I. Lenin, s instalovaným výkonem 210 MW.
Jezero Horský pramen. Zdroj: Wikipedia
„Bicazul, první velký hydroenergetický projekt v Rumunsku, nazývaný také Škola rumunské hydroenergetiky, byl skutečnou školou pro hydroenergetiky, kteří později umožnili další velké stavby na řekách Argeș, Lotru a Dunaji.“ informoval Hidroelectrica.
Kvůli výstavbě nádrže bylo vysídleno více než 20 vesnic, v nichž žije asi 18 000 lidí. Vesnice Răpciune, Cârnu a Rețeș v okrese Neamț zcela zmizely i se svými hřbitovy. V dalších vesnicích, například v Hangu a Fârțagi, místní obyvatelé pod vedením kněží vykopali své mrtvé a přemístili je na hřbitovy na svazích kopců, cestou tzv.
Téměř 20 000 lidí, z nichž mnozí byli političtí vězni nebo deportovaní, bylo přivedeno do Bicazu, aby pracovali na výstavbě hydroenergetického komplexu a přehrady, dokončené na počátku 60. let.
Bicazské soutěsky. Zdroj: Wikipedia
Izvorul Muntelui – Bicazská přehrada, Bicazské soutěsky a Červené jezero jsou nejvýznamnějšími místy, která lze navštívit v pohoří Hășmașul Mare ve Východních Karpatech.
