Na Via Transilvanica, která s příchodem jara hýří životem, se rekreanti často setkávají s přátelskými psy. Někteří je považují za průvodce a podávají o nich dojemná svědectví, ale místní obyvatelé upozorňují, že tito psi mají své majitele a jejich ztráta jim způsobuje utrpení.
Toulavý pes, který vyvolal vášnivou debatu ve skupině Via Transilvanica. Zdroj: Facebook VT
Jaro opět oživilo karpatské turistické stezky a na nejoblíbenější z nich, 1 400 kilometrů dlouhou trasu Via Transilvanica, se již vydalo mnoho turistů.
Někteří z nich mají za sebou nezapomenutelné zážitky: nečekaná setkání s medvědy, psy, kteří je všude doprovázeli, ale také dlouhé dny putování lesní samotou a divočinou. Jejich dobrodružství přiměla některé cestovatele, aby na sociálních sítích nabídli nezapomenutelné příběhy.
Přátelští psi v Glades of Man
Jedním z nejatraktivnějších míst na Via Transylvanica je soutěska Ponorului. Až do místa v pohoří Șureanu, kterému se říká „Boží dlaň“ (video), turisté jdou po půldenní lesní cestě, která začíná v Târse, kde asfaltka končí na konci vesnice, vedle bývalé školy ve vesnici Prihodiște.
Cesta vede přes Poiana Omului (video), starobylého místa setkávání stád ovcí, která se přesouvají na pastvu. Několik ovčínů oživuje divokou horskou krajinu, ale zdejší psi se zdají být k lidem přátelští, jak vypráví mnoho turistů, kteří se po těchto starobylých stezkách vydali.
„Zjistili jsme, že mezi Târsou a Ponorem, na stezce, která prochází Ponorskou roklí, žije „banda“ pasteveckých psů, kteří vás budou doprovázet, pokud je přivítáte ve své skupině. My jsme jednoho potkali: přišel od jiné skupiny turistů přímo k nám do Poiana Omului a sledoval nás dva dny, dokud jsme nesestoupili do Ponoru.
Na salaši (dočasném přístřešku v horách) byli další lidé, doprovázeni dalšími psy, se stejným příběhem: přátelská zvířata, která s vámi jdou vycházkovým tempem, běhají lesem kdoví za čím a hrají si ve všech kalužích po cestě. Samozřejmě, když se jim odvážíte nechat nějaké jídlo“říká Ana na facebookové skupině Via Transilvanica.
Dodává, že hostitel obce Fundătura Ponorului (video) sdělil turistům, že vesničané tyto psy znají.
„Jsou to zvířata zvyklá na turisty a svým způsobem poskytují „službu“ – doprovázejí vás na odlehlých stezkách a proč ne, chrání vás před divokými zvířaty. Chci tím říct, že jsou neuvěřitelně mírní a přátelští, a pokud chcete mít na cestách společníka, přibalte jim do batohu nějaké jídlo. Šťastnou cestu.“dodal cestovatel.
Turistův příspěvek vyvolal vlnu komentářů a pochvalných reakcí, přičemž mnoho cestovatelů tvrdí, že mají podobné zkušenosti. Doprovázela je také zvířata, která nazývali „vodicí psi“.
„Naše skupina vyrazila z Băile Tușnad směrem na Sânzieni (Sânsimion) a na cestě dlouhé asi 20 kilometrů nás doprovázeli tři velcí psi. K našemu pobavení si hráli a závodili. Nebýt jich, pravděpodobně by nás doprovázelo několik medvědů, protože oblast byla plná čerstvých stop. Když jsme dorazili do cíle, do našeho ubytování, chtěli jsme jim dát jídlo a vodu (samozřejmě jsme se s nimi cestou rozdělili o část našich sendvičů), ale v tom spěchu při příjezdu jsme si ani neuvědomili, že nás opustili.“ říká jeden z turistů.
Jiní turisté uvádějí, že se zpočátku báli, ale pak se jim srdce vrátilo, když viděli, že toulavá zvířata jsou přátelská.
Pes v soutěsce Ponorului. Foto: Daniel Guță ADEVĂRUL
„Jednoho takového jsem potkal ve Fundatě. Přišel k nám – byli jsme v nějakých odlehlých kopcích a logicky jsme se zpočátku báli, protože jsme byli daleko od civilizace. Bylo velké, vlnité, černobílé, a přesto vypadalo jako mládě. Přišlo, vrtělo ocasem a vesele pobíhalo kolem nás. Brzy jsme pochopili, že si hraje, a hráli jsme si s ním. Doprovázel nás asi půl hodiny, pak se vydal za svými záležitostmi – bylo vidět, že to tu dobře zná. Byl to nezapomenutelný zážitek, říká další turista.
Někteří nadšení cestovatelé obviňují majitele toulavých psů, že se o ně nestarají, a proto zvířata berou na milost turisté. Říkají, že si všimli slabých a nemocných psů a vždy s sebou berou jídlo, aby jim pomohli.
„Krutost a lhostejnost vůči zvířatům na rumunském venkově se jinde těžko hledá… a abychom byli spravedliví, svou roli hraje i hloupost.“říká jeden z turistů.
Kontroverze ohařů
Někteří místní obyvatelé však tvrdí, že volně pobíhající zvířata na horských stezkách mohou napáchat více škody než užitku a že historky o vodicích psech jsou mimo realitu.
Pes v soutěsce Ponorului. Foto: Daniel Guță ADEVĂRUL
„Jedná se o klasický příklad zkreslení reálné situace prostřednictvím příliš bohaté fantazie. Tito psi se nepotloukají kolem turistů, ‚aby je zachránili před divokými zvířaty‘, ale protože se naučili, že když tráví čas kolem lidí, dostanou něco k jídlu. Není to volba založená na logice, statečnosti nebo zájmu o lidi. Je to automatická reakce na podnět. Co tito psi jedí, když nejsou poblíž žádní turisté? Odpověď poskytuje sama autorka příspěvku: „stále běhají po lese za kdovíčím“. No, běhají, protože potravu získávají z lesa, když tam my lidé nejsme. A nejsou vybíraví: srnčata, divočáci, srny, zajíci – každý ‚kousek‘ je lepší než nic.“ píše další turista.
Dodává, že psi doprovázející lidi by mohli být přenašeči nemocí.
„Jelikož tito psi nejsou pod veterinární péčí, přenášejí spoustu parazitů, které mohou přenést na volně žijící zvířata. Je to jejich vina, že se do této situace dostali? Samozřejmě že ne. Můžeme za to my lidé a tato škodlivá mentalita krmení a ochrany toulavých psů. Pokud cítíte lítost a chcete udělat něco dobrého, vezměte si psy domů a starejte se o ně se vším, co k tomu patří: jídlo, přístřeší, veterinární služby. V opačném případě problém jen zhoršujete. Pokud chcete společníka na cesty, vezměte si psa z domova. Nebo ještě lépe, přítele, říká místní.
Turisté podráždění reakcí místních obyvatel
Jeho komentář rozzlobil další turisty na Via Transilvanica. Jeden z nich říká, že koneckonců nevidí žádný problém, pokud tito psi loví, protože to dělají kvůli jídlu a přežití.
„Pokud jim chceme opravdu pomoci, musíme se o ně starat a dát jim šanci, ale v Rumunsku je počet opuštěných psů tak vysoký, že je to prakticky nemožné. Než abychom je bezstarostně míjeli, může jim pomoci i kousek chleba, pokud jim ho nabídneme. Ať už je krmí turisté, nebo ne, psi se stále množí.“ dodává.
Tito psi nemají majitele, ale patří do vesnic – tam se narodili a dostali na svobodu.
Pes na cestě v pohoří Șureanu, oblast Cioclovina. Foto: Daniel Guță
Lidé je znají a v zimě je krmí, domnívá se autor příspěvku. „Mně to připadá jako skutečná služba, kterou místní obyvatelé nabízejí turistům: ochrana a přátelství“dodává.
Pastevci jsou zvyklí vyměňovat si dospělé psy mezi sebou a někdy se alfa samci nemusí nový přírůstek líbit a odežene ho, říká farmář a veterinář. Vysvětlil, jak tato zvířata končí na útěku.
„Jelikož je pes třeba na třetím nebo čtvrtém stěhování, přestává se orientovat a hledá svou původní boudu (kde byl chován) a vyhledává nejbližší místo, kde jsou lidé, a stává se stálým obyvatelem. Nepleťte si situaci s medvědem, který je divoký, a když jste mu jednou dali, když už mu nedáte, vezme si ho! Pes je domestikovaný, a když mu nedáte najíst, umře hlady – ale nenapadne vás“.říká farmář.
Místní obyvatelé oslovují turisty na Via Transilvanica
Někteří místní obyvatelé ve vesnicích, kterými prochází trasa Via Transilvanica, vyzývají turisty, aby si nevšímali potulujících se zvířat, i když se zdají být přátelská.
„Pro turisty je to příjemné a milé, ale pro ty, kteří je chovají, už tak příjemné není, když zůstanou bez nich. Turisté by udělali dobře, kdyby si jich nevšímali, a pak by byli všichni spokojení. Měl jsem v té oblasti prarodiče a ti při tom přišli o několik psů. Ti psi, o kterých mluvíte, nejsou ničí psi. Mají majitele, který je krmil a teď se mu po nich stýská. Proto říkám, že ty hodiny nebo dny, kdy je cestovatel volá s sebou, jsou pro ně velmi špatné. Nepropagujte tento druh cestování!“, píše další turista.
Turistova zpráva se stala populární a brzy vedla k identifikaci psa v oblasti Târsa – Poiana Omului.
„Ten pes je mého bratrance, je to pes s čipem, očkováním a vším potřebným. Celé prázdniny se pes hledal v okolí – myslela jsem, že zmizel. Totéž se mi stalo loni dvakrát, když se mi ztratilo štěně.“ píše místní obyvatel.
Stále více turistů, kteří jdou po Via Transilvanica, když vidí psa (často u domu), lákají ho jídlem a pes je následuje a zmizí, dodává.
Obrázek 1/3:
Toulavý pes Zdrojová skupina Via Transilvanica Facebook (1) jpg
„Dokonce se mi stalo, že jsem se pohádala se skupinou turistů, když jsem si šla pro psa – mysleli si, že jim lžu a že není můj. Bohužel to je pro místní obyvatele ne zrovna příjemná stránka věci. Několik obyvatel vesnice Târsa muselo své psy získat zpět v soutěsce Ponorului nebo ještě dál. Své štěně jsem našel o několik dní později v Ponorului – bylo mnohem slabší. Psi jsou přátelští a přijdou si pro kousek chleba, ale potom už žádné jídlo nedostanou. O psa na fotografii je velmi dobře postaráno. My, místní lidé, toho začínáme mít upřímně řečeno trochu dost.“ uzavírá.
