Uprostřed hrůz druhé světové války zachránila Irena Sendlerová 2 500 židovských dětí z varšavského ghetta, přičemž denně riskovala svůj život. Její příběh zůstává jednou z nejsilnějších lekcí o odvaze, empatii a lidskosti.
V nenávistí zmítané Evropě, kde se strach a teror staly normou existence, se varšavská sociální pracovnice s bezmezným odhodláním vzepřela nacistickému režimu. Vyzbrojena pouze průkazem zdravotního pracovníka a srdcem, které nemohlo zůstat lhostejné, zorganizovala Irena Sendlerová jednu z nejpůsobivějších záchranných sítí holocaustu.
Děti byly ukryty v pytlích, popelnicích, trakařích nebo dokonce lékařských nosítkách, pašovány přes zdi ghetta podzemními tunely, provizorními nemocnicemi a padělanými doklady v závodě s časem proti smrti. Neměl žádné zbraně, ale měl tajnou síť, skrytý seznam skutečných jmen a neotřesitelnou víru: život každého dítěte stojí za záchranu.
Irena Sendlerová/Sendlerowa žena, která zachránila 2500 dětí z varšavského ghetta Foto Wikipedia
Odvaha v tichosti: Jak se sociální pracovnice stala nadějí tisíců dětí
Její cesta začala 15. února 1910 v Polsku, kde vládla autoritářská diktatura, ale její skutečný osud měla ovlivnit německá invaze v roce 1939. V té době již Irena pracovala na varšavském odboru zdravotnictví a tváří v tvář režimu, který prosazoval extrémní diskriminaci a marginalizaci Židů, se rozhodla využít svého postavení nejen k léčbě nemocných, ale také k tomu, aby se postavila systému, který vydával lidské životy na pospas tyranovi.
Když nacisté v roce 1940 uzavřeli varšavské ghetto – vězení pod širým nebem pro přibližně 450 000 Židů -, Irena a její kolegové tam směli poskytovat lékařskou péči.
Tento přístup se stal výchozím bodem pro jednu z nejodvážnějších misí na záchranu tisíců Židů během holocaustu. Irena vytvořila tajný systém evakuace dětí z ghetta.
Následovala neuvěřitelná ukázka odvahy a vynalézavosti – úsilí, při němž záleželo na každém detailu.
Důmyslné metody záchrany: rakve, sanitky a zakopané nádoby
Na začátku války se zdálo, že osud tisíců Židů je již zpečetěn, a mezi prvními oběťmi vyhlazovacího plánu byly i děti. Irena však s nezlomným duchem začala vymýšlet odvážné plány na jejich záchranu. Nešlo jen o bezmeznou odvahu, ale také o pozoruhodné schopnosti v boji proti systému, který odsuzoval k smrti.
Pomocí těch nejodvážnějších metod se Ireně podařilo dostat děti z ghetta tak, že je ukryla na neobvyklých místech a neobvyklým způsobem: v pytlích od brambor, v rakvích nebo v popelnicích – to vše zvolila tak, aby nepřitáhla pozornost německých úřadů. Některé děti byly odvezeny v sanitkách pod záminkou, že trpí infekčními nemocemi, což odrazovalo od pátrání.
Jiné, riskantnější metody zahrnovaly cestování podzemními tunely nebo ukrývání v rakvích. Každá operace byla hrdinským činem, při němž všichni zúčastnění podstupovali obrovská rizika.
A tak tyto děti – které jinak neměly žádnou šanci – zachránila hrstka lidí, kteří se odmítli poddat strachu.
Irena Sendlerová za druhé světové války Foto Wikipedia
Sklenice s pohřbenými identitami – jediný důkaz o budoucnosti zachráněných dětí
Irena však nezůstala jen u záchrany dětí. Uvědomovala si, jak důležité je, aby tyto děti jednou mohly najít svou identitu a možná i své rodiny.
V rámci prevence a naděje si pečlivě vedla záznamy o jménech a kontaktních údajích každého zachráněného dítěte – zaznamenávala jejich skutečnou identitu a místo, kde se skrývají.
Tyto důležité informace schovávala v hliněných nádobách zakopaných v nedaleké zahradě ve víře, že jednoho dne pravda opět vyjde najevo.
Zegota: Židovská záchranná síť a Jolanta, krycí jméno „varšavského anděla“.
Situace se však změnila k horšímu v létě 1942, kdy se nacistický režim rozhodl skoncovat s přelidněním varšavského ghetta. Více než 280 000 Židů bylo deportováno do koncentračního tábora Treblinka, kde zemřeli v nelidských podmínkách v tzv. „vlacích smrti“..
Když nacistický režim zesílil pronásledování, včetně deportací do koncentračních táborů, Irena pokračovala v boji za záchranu těch, kteří ještě měli šanci žít.
Žegota, tajná židovská rada pomoci, byla hlavním mechanismem, jehož prostřednictvím Irena a další členové odboje chránili ty, kteří přežili v ghettu. Irena, která za války působila pod pseudonymem Jolanta, sehrála v této organizaci, která sloužila jako jakýsi ochranný aparát pro ty Židy, kteří přežili ostrakizaci v úkrytu, nezapomenutelnou roli.
Polská zdravotní sestra spolu se svým týmem kromě poskytování nezbytných potravin a léků zřídila síť úkrytů v soukromých domech, aby uprchlíky ochránila, a zároveň pro ně získala falešnou identitu a nové bydliště.
Tyto děti byly umístěny do polských rodin, klášterů nebo katolických sirotčinců, kde byly vychovávány s falešnou identitou, aby byly chráněny před nacistickým pronásledováním.
Krátce po definitivním zničení varšavského ghetta na podzim 1943 byla Irena pověřena vedením dětského oddělení v Zegotě. Za jejího vedení se mnoha dětí ujaly polské rodiny, katolické sirotčince – hlavně Rodzina Marii ve Varšavě – nebo organizace jeptišek pro nalezence – v Turkowicích nebo Chotomówě u Lublinu; a tam jim byla dána nová identita a naučeny křesťanské modlitby.
Zatčení gestapem, mučení a zázračný útěk
Rizika však byla obrovská. V říjnu 1943 byla Irenina záchranná síť prozrazena a ona byla zajata gestapem. Mučená a vězněná ve věznici Pawiak Irena odmítla prozradit jakékoli informace o dětech nebo těch, kteří jí pomáhali. V důsledku toho byla převezena do jiného vězení, kde měla být popravena.
Prozřetelnostní zásah umožnil útěk jedné z dozorkyň, která byla podplacena členy polského odboje. Ani po tak traumatizujícím zážitku se Irena nenechala odradit a pokračovala v boji za své poslání.
Téměř smrtelný zážitek ji nezastrašil a Irena se až do konce války věnovala sociální práci. Po osvobození se vrátila do Žegoty a aktivně se podílela na činnosti Varšavské povstání Srpen 1944.
Byla však nucena žít v anonymitě a bohužel se nemohla zúčastnit matčina smutečního obřadu.
Odkaz hrdinky: „Každé zachráněné dítě je ospravedlněním mé existence na Zemi“
Na konci druhé světové války Irena Sendlerová znovu vybudovala svůj život, ačkoli nikdy neopustila svou veřejně prospěšnou práci v rodné Varšavě.
Její příběh, dlouho téměř neznámý, se stal symbolem odvahy a oběti. V roce 1965 ji izraelská instituce Jad Vašem vyznamenala titulem „Spravedlivý mezi národy“., a na jeho počest byl na začátku jeruzalémské Aleje spravedlivých mezi národy, stezky k uctění obětí holocaustu, zasazen strom.
Přezdívaný „Anděl z Varšavy“, Irena Sendlerová se dočkala i veřejného uznání a v roce 2007 byla ve svých 98 letech nominována na Nobelovu cenu míru.
Na smrtelné posteli 12. května 2008 tato výjimečná žena řekla: „Každé dítě zachráněné s mou pomocí je ospravedlněním mé existence na Zemi, nikoliv nárokem na slávu“.
Irena Sendlerová je dnes známá nejen svým neuvěřitelným hrdinstvím, ale také tím, že ukázala, že i v těch nejtemnějších chvílích se naděje a láska k lidem kolem vás může postavit těm nejstrašnějším režimům. Svým příběhem, který je majákem lidskosti, nás učí, že bez ohledu na nebezpečí může každé gesto laskavosti změnit běh osudu.
O Velikonocích, kdy je v centru pozornosti téma oběti, naděje a vzkříšení, se tak příběh Ireny Sendlerové – jedné z těch žen, které změnily svět – stává vznešeným příkladem odvahy a oddanosti lidskosti.
