Před osmdesáti sedmi lety, 16. dubna 1938, se král Karel II. se svým doprovodem pokusil setnout hlavu legionářskému hnutí. Jeho vůdce Corneliu Zelea Codreanu a několik „poručíků“ bylo zatčeno a odsouzeno k trestu odnětí svobody.
Pohřeb Corneliu Zelea Codreanu archiv FOTO
V noci z 16. na 17. dubna 1938 byl Corneliu Zelea Codreanu, vůdce ultraradikálně-analytického hnutí „Legie archanděla Michaela“, spolu s dalšími 44 legionářskými vůdci „zatčen“ policií. Načasování bylo úřady dobře zvoleno. Bylo to den před Velikonocemi a všichni byli doma se svými rodinami. Pouhé dva dny po zatčení byl vynesen rozsudek. Dne 19. dubna 1938 byl Codreanu odsouzen k šesti měsícům odnětí svobody za napadení. Téhož dne byl proti vůdci legionářského hnutí zahájen další případ, neboť měl svědčit Armand Călinescu, tehdejší ministr vnitra. „Obžalobu jsem musel podat jedné noci.„řekl. Codreanu byl obviněn z „pokusu o narušení veřejné bezpečnosti“. Legionářský vůdce neměl nikdy opustit vězení živý. Vše bylo součástí dobře promyšleného plánu krále Karla II. na dekapitalizaci a zničení legionářského hnutí.
Úspěch ve volbách a zlá myšlenka Elene Lupescu se podepsaly na rozsudku nad legionářskými vůdci.
Legionářské hnutí, krajně pravicové ultranacionalistické uskupení, získávalo ve 30. letech 20. století na síle, zejména v důsledku hospodářské krize. Corneliu Zelea Codreanu, charismatický vůdce „Legie archanděla Michaela“, dokázal získat na svou stranu studenty, intelektuály, rolníky, kněze a začínal být vnímán se sympatiemi stále více Rumunů. Vše vyvrcholilo v parlamentních volbách v prosinci 1937, kdy se strana „Vše pro vlast“, politické křídlo Legie, stala třetí politickou silou na celostátní úrovni. Na pozadí těchto událostí se klika krále Karla II. snícího o nastolení osobní diktatury začala obávat vzestupu legionářského hnutí. „Poté, co se takto prosadila třetí politická síla v zemi, Legionářské hnutí, legionáři vyděsili jak krále Karla II. tak jeho kliku v čele s Elenou Lupescu a Armandem Călinescu.“ napsal Radu Dan Vlad v knize „Proces s Corneliu Zeleou Codreanu (1938)“.
Karel II. měl s „gardisty“ něco osobního. Především proto, že někteří z nich měli teroristické sklony, příkladem mohou být atentáty na IG Ducu a Mihaila Stelescu, a dokonce ohrožovali královskou konkubínu Elenu Lupescu. Známý je případ legionáře Sterie Ciumetiho, který na schůzi gardy vyzval k zavraždění Eleny Lupescu. Tajní agenti Bezpečnostní služby o tom podali zprávu. Ciumeti byl krátce poté zabit. Předpokládá se, že ho na příkaz Karla II. zabili muži Gavrila Marinesca, prefekta policie hlavního města.
„Víte, proč byl Ciumeti v lednu 1934 bez soudu zabit? Protože na schůzi gardistů, na níž se jednalo o popravě Duky, požádal o hlavu paní Lupescuové i Duky. To stačilo panu Gavrilu Marinescuovi, aby Panova a Călătorescua přiměl k jeho očištění. A myslíte si, že by tito dva lichelové spáchali tuto vraždu, kdyby nevěděli, že jsou krok za krokem shora krytí?“řekl Ion Antonescu v roce 1937 na setkání s Constantinem Argetoianuem.
V neposlední řadě si Karel II. uvědomoval, že Rumunsko riskuje, že se dostane do sféry vlivu nacistického Německa, a to jak ekonomicky, tak vojensky. Nejvíce se o tom přesvědčil po své cestě po Evropě na podzim 1938, kdy si uvědomil, že nebude mít podporu a záruky Velké Británie a Francie. Právě v této souvislosti se obával, že Hitler, ačkoli se mu nelíbil mysticismus legionářů, by si raději rozuměl se Zeleou Codreanu, a že on, Karel II. by riskoval buď ústup do pozadí, nebo sesazení z trůnu.
„Jestliže se zdálo, že francouzsko-německá orientace, kterou věrně prosazovaly všechny vládní strany a rozhodující činitelé v paláci, byla v polovině čtvrtého desetiletí překonána německým zmrtvýchvstáním, které se projevilo v evropských mezinárodních vztazích, pak přeorientování na Berlín a Řím označovalo za hromosvod proti maďarským, bulharským a sovětským územním nárokům stále více tehdejších politiků, mezi nimiž jmenujme G. H. Brătianu, Octaviana Gogu a v neposlední řadě Corneliu Codreanu. Možná však tato zahraničněpolitická varianta a volební úspěch v prosinci 1937 uspíšily politickou a dokonce i fyzickou likvidaci legionářského hnutí a jeho vůdce“, uvádí Corneliu Ciucani v knize „Dreapta politica romaneasca. Politika a ideologie: 1919-1941“.
Iorga, dokonalá návnada
Jestliže byl Karel II. po cestě na podzim 1938 přesvědčen, že Zelea Codreanu musí být odstraněn, plán na kompromitaci a likvidaci legionářského hnutí začal již po raketovém úspěchu gardistů ve volbách v roce 1937. Plán zavedl král Karol II. s širokým souhlasem prefekta policie hlavního města Gavrilă Marinescua a ministra vnitra Armanda Călinescua.
„V táboře státní moci Armand Călinescu, Victor Iamandi, Gavrilă Marinescu, Mihail Moruzov a Niky Ștefănescu koncipovali postup ve třech etapách“, řekl Dr. Șerban Milcoveanu. Represe proti legionářům nemohly být otevřené, Karel II. se obával reakce nacistického Německa, ale také sociálních nepokojů, a tak raději vytvořil dokonalý rámec pro kompromitaci a dekapitulaci vedení legií. K tomuto účelu využil Nicolae Iorgu, vynikajícího akademika a poddaného krále Karla II.
Iorga psal kyselé články proti legionářskému hnutí do časopisu „Neamul Românesc“. Podporoval ho i Karel II. a doufal v tvrdou Codreanuovu reakci. Stalo se nevyhnutelné. Po Iorgově kritickém článku o Codreanuově iniciativě otevřít legionářské obchody a trhy poslal legionářský vůdce dopis redakci časopisu „Neamul Românesc“.
„Z okraje svých lidských sil, jimiž jsem si vás vážil, na vás volám: Jste nekorektní. Jsi nepoctivý v duši. Je elementární povinností spravedlivého člověka informovat sebe i člověka, kterého soudí, nejen prolhané agenty pana Armanda Călinescu (který včera vypustil na trh, že vás chce zabít 16 týmů pod vedením Alexandru Cantacuzina).“Codreanu v dopise píše. Bylo to přesně to, co chtěl Karel II. Iorga, který byl mezitím jmenován královským poradcem, na radu Armanda Călinesca zažaloval Codreanua za pohrdání soudem. Vůdce legionářů se chytil do pasti a první část plánu, tedy Codreanua něčím „zaháčkovat“, se podařila.
Nájezdy v předvečer Květné neděle
K Iorgovu tvrzení o rozhořčení se přidala „hrozba“. V této souvislosti vydal 29. března 1938 vojenský tribunál 2. armádního sboru příkaz ke stíhání Corneliu Zelea Codreanu. S využitím situace bylo kromě Codreanua zatčeno dalších 44 legionářských vůdců, zejména vedoucích hnízd. Zátahy byly rozhodnuty na noc před Květnou nedělí, tedy na sobotu z 16. na 17. dubna 1938. Legionáři byli zaskočeni a vzati do vazby. Po 48 hodinách byli předvedeni před soud a odsouzeni. Codreanu byl odsouzen k šesti měsícům vězení za urážky a vyhrožování. Téhož dne bylo rozhodnuto o Codreanuově druhém procesu, a to za „velezradu“.
Obžaloba z velezrady byla vydána 16. května 1938. Obžaloba obsahovala tři body obžaloby: velezradu týkající se držení a rozmnožování dokumentů týkajících se státní bezpečnosti, spiknutí proti společenskému řádu a pobuřování. Codreanu byl odsouzen k deseti letům těžkého žaláře. „První, za „pobuřování“, vznesl na návrh Armanda Călinescua Nicolae Iorga v dubnu 1938 a druhý za „velezradu“ na příkaz téhož krvežíznivého ministra vnitra (který nad rámec svých pravomocí osobně sepsal obžalobu a navíc osobně stanovil tresty – 6 měsíců nápravného vězení a 10 let těžkých prací) v květnu téhož roku.“ (str. 1). napsal Radu Dan Vlad v knize „Proces s Corneliu Zeleou Codreanu (1938)“.
Zásah nacistického Německa zpečetil Codreanuův osud
Codreanu byl spolu s většinou hlavních šéfů hnutí uvězněn na deset let, byl odstraněn z veřejného života a legionářské hnutí zůstalo bez vedení. Alespoň si to myslel Carol II. a jeho nohsledi. Přišel však okamžik, kdy si uvědomili, že vůdce Legionářského hnutí se jim může vymknout z rukou, ba co víc, že se stane hlavní politickou silou v zemi. Když se dozvěděli o Codreanuově odsouzení, začali zástupci nacistického Německa v Bukurešti lobbovat za obnovení procesu. „To znamená, že budeme muset Codreanuův případ znovu projednat a osvobodit ho, a při jeho popularitě bude za dva nebo tři měsíce ve vládě.“ řekl Armand Călinescu.
Poté, co se Karel II. přesvědčil, že se nemůže spolehnout na Anglii a Francii, nařídil král po návratu domů z evropského turné Codreanuovu vraždu. „Gavrilă u mě: Codreanu a Maniu. Já: Maniu – ne“., vzpomínal Armand Călinescu na své setkání s Gavrilem Marinescem večer 28. listopadu 1938. „Téhož dne dal Carol II. zelenou atentátu na Codreanua. Dne 28. listopadu se Carol vrátil do země a hned v noci po svém návratu měl dlouhou schůzku s Călinescem a Gavrilă Marinescuem, kterým dal příslušné rozkazy. O čtyřiadvacet hodin později, v noci na svátek svatého Ondřeje, 29. a 30. listopadu 1938, byl Codreanu zavražděn v lese Tâncăbeștilor královskými katy.“M Sturdza in „Rumunsko a konec Evropy. Vzpomínky“.
