Dnes má svátek velký apoštol Jakub, bratr svatého Jana, Božího mluvčího.
Tento Jakub byl synem Zebedeovým a bratrem Jana, Božího proroka. Po povolání Ondřeje a Petra byl i on a jeho bratr povolán Spasitelem k apoštolátu. Ihned opustili svého otce, loď i všechno ostatní a vydali se za Pánem. A on je tak miloval, že jednomu dal, aby se opřel o jeho hruď, a druhému, aby pil kalich, který sám pil.
A byli pro něj tak horliví, že se dali do sesílání ohně z nebe, aby roztavili ty, kdo nevěřili. A mohli to udělat, kdyby je Kristus svou dobrotou nezadržel. Proto tyto a apoštola Petra stále bral s sebou na modlitby a jiné obřady a učil je nejvznešenějším a nejtajnějším dogmatům. A tento blahoslavený Jakub po umučení a nanebevstoupení našeho Pána Ježíše Krista, když mu Herodes nedovolil, aby se odvážil hlásat spásné učení, vztáhl na něj ruce a zabil ho, poslal ho jako druhého mučedníka Pánu Kristu po mučedníku Štěpánovi.
V tento den se také slaví památka svatého Klementa, tvůrce kánonů, který zemřel v pokoji.
V tento den se také slaví památka svatého Maxima, mučedníka.
Ve stejný den se také slaví uložení ostatků blahoslaveného svatého Basila, biskupa z Amasie.
V tento den se také slaví památka našeho otce Donáta, biskupa epirského.
Tento svatý otec žil za časů Theodosia Velikého a byl biskupem ve městě zvaném Evria ve starověkém Epiru. Nedaleko toho města byla vesnice jménem Soria, v níž byl pramen vody, a ti, kdo se z ní napili, hořce umírali. Když se o tom doslechl nejsvětější biskup Donát, vydal se se svými kleriky k prameni, a když k němu dorazil, zahřmělo, a vzápětí vyšel ven smrtící drak, který měl u pramene své hnízdo, a vyšel blahoslavenému vstříc a snažil se svým ocasem překážet nohám osla, na němž světec jel. Když se světec otočil a uviděl draka, vzal provaz, jímž tloukl osla, a udeřil draka do zad, čímž mu způsobil smrtelnou ránu, neboť okamžitě padl k zemi a zemřel.
Ti, kdo ten zázrak viděli, pak nasbírali dříví, rozdělali oheň a bestii spálili. A nikdo se neodvážil přiblížit k vodě a ochutnat ji; a svatý, který se modlil a žehnal prameni a napil se první, přiměl ostatní, aby se napili beze strachu. Když to uslyšel císař Theodosius, svolal všechny biskupy, kteří tam byli, a zeptal se: „Kdo je Donát, který udeřil draka bičem a zabil ho a svou modlitbou přivolal vodu ze země a déšť z nebe?“ Svatý Donát odpověděl: „Nevím, kdo to je, ale já jsem ten, kdo se modlí.“
Ukázali na něj a řekli: „Král ho políbil, přivedl ho ke královně a oba padli na zem, chytili světce za nohy, modlili se k němu a říkali: „To je on, králi: „Služebníku Boží, prosíme tě, smiluj se nad námi, neboť máme jedinou zplozenou dceru, kterou pronásleduje strašný démon, takže jsme velmi zarmouceni na duši; a chceš-li ji uzdravit, vezmi si polovinu jejího majetku.“
Světice řekla: „Nechť přijde dítě!“ A oni vzali světce a přivedli ho k ní. A když světec démona pokáral a vyhnal, dítě se ihned uzdravilo. Když mu to král slíbil, světec ji odmítl vzít, ale pro svou dobrou vůli požádal, aby mu bylo dáno místo poblíž jeho města, které se jmenovalo Omfalion a bylo velmi dobré pro kostel. A císař mu ho hned dal i s listinou.
Když pak bylo na zemi velké sucho, vyšel světec s královským svolením z města a modlil se, a tak se ve městě a všude kolem spustilo z nebe tolik deště, že se země naplnila a zdálo se, že bude potopa. Král se o světce postaral, neboť byl oděn jen do šatů a déšť byl silný. Když světec přišel na královský dvůr a nebyl ani v nejmenším mokrý, všichni se divili, a tak se král zaradoval nad jeho slovy a dal mu mnoho zlata na stavbu kostela a jiné šikovné věci na jeho ozdobu a poslal ho na jeho místo. A když byl velmi starý, šel, postavil kostel, připravil si hrob a odešel k Pánu.
V tento den se také slaví památka svaté řeholnice Arghiry, která roku 1720 vyznala Krista v Konstantinopoli a byla ve vězení utrápena.
S jejich svatými modlitbami: Pane, smiluj se nad námi a zachraň nás. Amen.
