V průběhu věků byl papež více než jen náboženským vůdcem – byl svědkem a někdy i aktérem velkých dějinných křižovatek. Od výzvy papeže Urbana II. ke křížové výpravě po tichou diplomacii Pia XII. během druhé světové války nebo tichou podporu Jana Pavla II. protikomunistickým hnutím ve východní Evropě – role pontifika formovala svědomí a ovlivňovala osudy.
Vatikán se chystá uvést do úřadu svého 267. papeže. FOTO: Shutterstock
Tuto roli sehrál i 266. papež František I. – vyjadřoval se k migraci, nerovnosti, klimatické krizi a jako první poukázal na poklesky katolické církve. Kdo bude příštím vatikánským představitelem a jak moc bude do svých projevů zapojovat politiku… To ví jen Bůh.
1. Svatý Petr, průkopník
(asi 30-64 n. l.)
Svatý Petr, jeden z prvních 12 apoštolů Ježíše Krista, je tradičně uznáván jako první římský biskup, a tedy první papež. Ježíš ho nazval „skálou“, na níž měla být postavena církev, a dal mu duchovní autoritu (podle Matoušova evangelia). Petr vedl rané křesťanské společenství a čelil pronásledování pod římskou nadvládou. Nakonec byl za vlády římského císaře Nerona umučen – ukřižován hlavou dolů. Jeho hrob leží pod bazilikou svatého Petra ve Vatikánu, která byla v té době symbolem papežské moci. Všichni následující papežové jsou považováni za jeho nástupce.
2. Papež Řehoř I. (Řehoř Veliký), který obrátil pohanské Anglosasy na víru.
(od roku 590 do své smrti v roce 604)
Řehoř Veliký byl jedním z předních církevních reformátorů, který pomáhal utvářet středověké křesťanství. Bývalý římský prefekt a poté mnich (je prvním mnichem, který se stal papežem) vnesl do papežského úřadu administrativní přísnost a duchovní hloubku. Reformoval církevní správu, podporoval misijní činnost (zejména konverzi Anglosasů v Anglii) a rozvíjel liturgické zvyklosti, včetně gregoriánského chorálu. Napsal také vlivná teologická díla, například příručku pro biskupy.
Byl 64. papežem. FOTO: Getty Images
Řehořovo vedení v době morové epidemie a politické nestability znamenalo zlom v roli církve v západní společnosti. Řehoř je bezprostředně po své smrti uznán za svatého, a to jak v církvi Západořímské říše, tak v církvi Východořímské říše. Je patronem hudebníků, zpěváků, studentů a učitelů.
3. Papež Lev I., který porazil barbara Attilu
(od roku 440 do své smrti v roce 461)
Papež Lev I. neboli Veliký posílil autoritu papežství tím, že potvrdil primát římského biskupa nad ostatními biskupy. Mezi papeži je nejznámější tím, že se v roce 452 postavil Attilovi Hunovi a přesvědčil ho, aby upustil od vyplenění Říma, což byl čin, který zvýšil morální moc papežství.
Jeden z papežů s určující úlohou při definování církve. FOTO: Getty Images
Teologicky se Lev Veliký zasloužil o synodu v Chalcedonu (451), kde svým hlasem pomohl definovat dvojí přirozenost Krista (plně Bůh a plně člověk). Za své spisy a vůdčí schopnosti byl později prohlášen doktorem církve. Lev I. je považován za jednoho z církevních otců a v římskokatolické a řecké církvi je uctíván jako světec.
4. Papež Urban II, který použil křesťanství jako válečný cíl.
(od roku 1088 do své smrti v roce 1099)
Urban II. je známý především tím, že v roce 1095 na koncilu v Clermontu inicioval první křížovou výpravu. V dramatickém projevu vyzval západní křesťany, aby pomohli Byzantské říši a získali zpět Svatou zemi z pod muslimské nadvlády, a nabídl jim duchovní odměny, například odpuštění hříchů (odpustky).
Muž, který zahájil osm křížových výprav. FOTO: Getty Images
Jeho výzva vyvolala vlnu náboženského zápalu a vojenských tažení, která po staletí utvářela středověkou Evropu a křesťansko-muslimské vztahy. Urban se také zasadil o reformu církevních zvyklostí a posílení papežského vlivu na panovníky v období rozšířené korupce.
5. Papež Inocenc III, který se stavěl nad krále.
(od roku 1198 do své smrti v roce 1216)
Inocenc III. měl obrovský vliv jak v duchovní, tak v politické oblasti. Nárokoval si autoritu nad všemi křesťanskými panovníky, zasahoval do královských sporů a podporoval vznik nových řeholních řádů, jako byli františkáni a dominikáni. V roce 1215 svolal čtvrtý lateránský koncil, jeden z nejdůležitějších církevních koncilů před Tridentem, který definoval nauky, jako je transsubstanciace (proměna celé substance chleba v substanci Těla Kristova a celé substance vína v substanci Krve), a vyzval ke každoročnímu zpovídání. Inocenc zahájil čtvrtou křížovou výpravu (ačkoli neslavně vyplenil Konstantinopol) a upevnil papežskou moc na jejím středověkém vrcholu.
6. Papež Lev III., který korunoval Karla Velikého
(od roku 795 do své smrti v roce 816)
Lev III. je známý tím, že o Vánocích roku 800 korunoval Karla Velikého římským císařem, čímž oživil myšlenku západořímské říše a spojil papežství s císařskou mocí. Tento akt posílil politický vliv církve a položil základy Svaté říše římské. Spojenectví Lva s Karlem Velikým ho také ochránilo před římskou šlechtou, která se ho snažila sesadit. Ačkoli Lev nebyl teologem, jeho politická obratnost formovala roli církve v evropské politice po celá staletí.
7. Papež Pius V., který porazil Osmany
(od roku 1566 do své smrti v roce 1572)
Pius V. hrál ústřední roli při provádění reforem Tridentského koncilu, který byl svolán proti protestantské reformaci. Před svým zvolením byl dominikánským mnichem a kladl důraz na osobní svatost a církevní disciplínu. Pius standardizoval liturgii (v roce 1570 vytvořil Římský misál), reformoval duchovenstvo a usiloval o obnovení katolické identity. Exkomunikoval královnu Alžbětu I. a vytvořil Svatou ligu, alianci, která v roce 1571 porazila Osmanskou říši v bitvě u Lepanta – toto vítězství připisoval růženci a slavil svátek Panny Marie Vítězné (7. října).
8. Papež Pius XII, který pomáhal obětem holocaustu
(od roku 1939 až do své smrti v roce 1958)
Pius XII. vedl církev během druhé světové války a v období studené války. Je kontroverzní osobností: je chválen za záchranu židovských životů tajným úsilím, ale také kritizován za to, že veřejně dostatečně důrazně neodsoudil holocaust. V roce 1950 vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie a byl prvním papežem, který účinně využíval rozhlas a moderní komunikaci. Pius přetvořil papežskou diplomacii, ostře vystupoval proti komunismu a položil základy liturgických reforem, které Vatikán později prosazoval.
9. Papež Jan XXIII, který „otevřel okna církve“.
(od roku 1958 až do své smrti v roce 1963)
Jan XXIII., známý jako „dobrý papež Jan“, šokoval svět svoláním II. vatikánského koncilu (1962-1965) s cílem „otevřít okna církve“ a obnovit její angažovanost v moderním světě – „Chci otevřít okna církve, abychom viděli ven a lidé mohli vidět dovnitř,“ řekl.
Jeden z papežů, kteří byli k lidem otevřenější. FOTO: Getty Images
Přestože zemřel ještě před ukončením koncilu, jeho vize proměnila katolicismus – reformoval mši (v lidových jazycích), podporoval ekumenismus a povzbuzoval dialog s jinými náboženstvími. Svou vřelostí a pokorou si získal jak katolíky, tak i příslušníky jiných konfesí. V roce 2014 byl kanonizován.
10. Papež Jan Pavel II, který poprvé navštívil pravoslavné.
(od roku 1978 až do své smrti v roce 2005)
Jeden z nejoblíbenějších a nejvýznamnějších moderních papežů Jan Pavel II. byl prvním neitalským papežem po více než 450 letech a ve funkci působil 27 let. Narodil se v Polsku jako Karol Wojtyła a stal se celosvětovým symbolem víry a vytrvalosti. Jeho morální vedení pomohlo inspirovat pád komunismu ve východní Evropě, zejména díky jeho podpoře hnutí Solidarita v Polsku.
První papež, který navštívil Rumunsko. FOTO: Getty Images
Cestoval více než kterýkoli jiný papež, kanonizoval stovky svatých a neúnavně se zasazoval o mezináboženský dialog, zejména s židy a muslimy. V roce 1981 přežil pokus o atentát a nabídl útočníkovi odpuštění. Jan Pavel II. je prvním papežem, který navštívil Rumunsko, a tedy prvním papežem, který navštívil převážně pravoslavnou zemi.
